Dějiny parfému: od starověkého Egypta po éru nikových domů

Dějiny parfému ve zkratce

Theofrastos a jeho pojednání o vůních

Theofrastos (asi 371 až asi 287 př. n. l.) napsal krátké pojednání Concerning Odours, které se čte jako poznámky z parfumérské dílny. Držíme se překladu sira Arthura Horta v Loeb Classical Library, kde pojednání o vůních stojí ve druhém svazku; četli jsme jeho tisk z roku 1926.

Tři jeho postřehy platí dodnes:

• Jde o trvanlivost. Skládání parfému podle něj míří k tomu, aby „vůně vydržely“, a proto parfumér potřebuje olej jako nosič.
• Míchat se dá třemi způsoby. Kapalné s kapalným, pevné s pevným nebo pevné s kapalným, přičemž podle něj je obvyklý parfumérský způsob ten poslední.
• Poslední surovina vede. Surovina přidaná jako poslední ovládne směs i v malém množství. Jeho příkladem je myrha následovaná skořicí.

Je to tatáž starost, kterou máte dnes, když se ptáte, zda vůně na vaší pokožce vydrží.

Plinius Starší o parfému jako luxusu

Plinius Starší zemřel při erupci Vesuvu v roce 79 n. l. Knihy 12 a 13 jeho Natural History, o stromech a poté o exotických stromech s popisem mastí, pocházejí z jeho posledních let, let 77 až 79 n. l. Držíme se překladu H. Rackhama v Loeb Classical Library.

Plinius parfém neschvaluje, ale o obchodu s ním zaznamenává hodně:

• Říká, že nikdo nezaznamenal, kdo parfémy objevil jako první, a že za časů trojské války neexistovaly.
• Přisuzuje je Peršanům. Nejstarším případem, který našel, byla truhlice s parfémy, kterou Alexandr zajal v táboře krále Dareia.
• Nejvychvalovanější parfém se podle něj stěhoval z místa na místo: nejdřív Délos, později egyptské město Mendés.
• „Královská“ mast se připravovala pro krále Parthů a žádná z jejích surovin v Itálii neroste.
• Parfém je podle něj nejzbytečnějším luxusem, protože okamžitě vyprchá, a jeho cenu uvádí na „více než 400 denárů za libru“.

Plinius už tehdy počítal náklady. Chcete-li vidět, kolik dnes stojí suroviny, na kilo i na ml, náš průvodce cenami parfémových surovin to rozebírá.

Septimus Piesse a hudební stupnice vůní

Septimus Piesse (1820 až 1882) byl anglický chemik a parfumér. Jeho The Art of Perfumery vyšlo v Londýně v roce 1855, s pozdějšími vydáními v letech 1856 a 1862, a dobrým místem, kde začít, je heslo o Piessem na Wikipedii. Níže uvedené pasáže jsme četli ve filadelfském tisku z roku 1857.

Důležité jsou tři pasáže:

• Oktáva vůní. Piesse píše, že vůně, stejně jako zvuky, „zřejmě ovlivňují“ čichový nerv v určitých stupních. Mandle, heliotrop, vanilka a pomerančový květ podle něj tvoří jednu oktávu. Pasáž o hrachoru vonném ve vydání z roku 1855 tuto myšlenku už obsahuje a „stupnice vůní“ s notovými diagramy následovala v roce 1862.
• Výjimka jasmín. Vůni téměř jakéhokoli květu lze podle něj poskládat ze známých vůní, kromě jasmínu.
• Příloha. Uvádí „Quantities of Ottos yielded by various Plants“, tabulku výtěžnosti olejů. Je předchůdcem nákladových tabulek v našem průvodci cenami surovin.

Piesseovi se někdy připisuje vynález myšlenky not. To zachází příliš daleko, protože srovnání mezi vůněmi a hudbou už kolovala v literárních a lékařských textech. Srovnání rozšířil, a parfuméři si dodnes půjčují jazyk hudby, když mluví o notách. Náš průvodce parfémovými notami, na tuto myšlenku navazuje.

Huysmans, Naruby a román jako katalog parfémů

Joris-Karl Huysmans vydal _A rebours_ v roce 1884. Sleduje samotáře vévodu Jeana des Esseintes. Anglická verze, kterou citujeme, je Against the Grain v překladu Johna Howarda, vydaná v New Yorku v roce 1922, první anglický překlad a značně cenzurovaný.

Kapitola 10 je kapitolou o parfému a funguje jako esej o parfému uvnitř románu:

• Des Esseintes třídí své flakony na jednoduché parfémy (čisté extrakty nebo lihy) a složené, které nazývá kytice.
• Huysmans ho nechává tvrdit, že parfémy málokdy pocházejí z květů, podle nichž se jmenují, a že smíšené lihy dokážou vystihnout téměř každý květ.
• Jasmín je výjimkou, „nenapodobitelný jasmín“, který nelze poskládat z jiných vůní.
• Kapitola převypráví francouzské dějiny skrze vůni: pudr z kosatce a pižmo pro Ludvíka XIII., mandle pro Ludvíka XV. a kolínská voda a rozmarýn nadužívané za prvního císařství.

Proust a vůně paměti

Swannova cesta (Du côté de chez Swann) Marcela Prousta, první svazek _Hledání ztraceného času_, vyšla v roce 1913 poté, co si Proust vydání sám zaplatil. Anglický překlad, který citujeme, je překlad C. K. Scott-Moncrieffa.

V slavné pasáži madlenka namočená v čaji spustí příval vzpomínek. Vypravěč pak říká, že vůně a chuť přežijí lidi i věci. Čekají, píše, „jako duše, připravené nám připomenout“, a v kapce své podstaty nesou ohromnou stavbu vzpomínek.

Je to literární tvrzení, ne laboratorní.

Egypt, Mezopotámie a Kypr: nejstarší důkazy

Slovo perfume přišlo do angličtiny z francouzského parfum, které vychází z latinského per, „skrz“, a fumare, „kouřit“. Podle článku o parfému na Wikipedii vzniklo parfumérství jako umění v Mezopotámii, Egyptě, v údolí Indu a možná ve starověké Číně.

Egypt zanechal důkazů hodně:

• Skutečné odvětví. V Tutanchamonově hrobce bylo podle egyptoložky Lise Manniche v UCLA Encyclopedia of Egyptology asi 350 litrů olejů a tuků.
• Macerace a vaření. Egyptské vůně se vyráběly máčením surovin v tuku nebo oleji a vařením. Nejznámější podrobnosti o přípravě jsou vyryty v ptolemaiovském chrámu v Edfu. Destilaci Egypťané neznali, uvádí Musées de Grasse.
• Kyfi. Toto složené kadidlo sloužilo náboženským i léčebným účelům. Dochovaly se tři ptolemaiovské recepty, v Edfu a Filách.

V Mezopotámii klínopisná tabulka z doby kolem roku 1200 př. n. l. jmenuje v Aššuru parfumérku jménem Tapputi. Říkáme jen to, že ji tabulka jmenuje.

Na Kypru podle italských archeologů stála v Pyrgos-Mavroraki parfumérská dílna stará asi 4 000 let, na lokalitě z doby bronzové, kde byl také olivový lis, vinařství a tavba mědi. BBC News nález popsala v roce 2005, s esencemi vavřínu, skořice a myrty získanými z hliněných lahviček. Vedoucí týmu Maria Rosaria Belgiorno řekla agentuře Reuters, že šlo o nejstarší parfumérskou továrnu na světě, a uváděl se i anýz a bergamot. To je výklad vykopávajících a tiskneme ho jako jejich.

Islámský svět a šíření destilace

Kniha připisovaná Al-Kindímu, který žil přibližně v letech 801 až 873, je Book of the Chemistry of Perfume and Distillations, která podle Wikipedie shromažďuje přes sto receptů, od vonných olejů přes masti po aromatické vody. Přisouzení viz Wikipedie o Al-Kindím. Anglické slovo alembic, označující destilační přístroj, pochází z arabského al-inbiq, samo z řeckého ambix.

Tradice přisuzuje Avicennovi (Ibn Sína, asi 980 až 1037), že jako první získával vůně květů destilací, nejdřív růže. Jiné zdroje říkají jen to, že voda z růže nejspíš vznikla v Persii a zdokonalili ji arabští a perští chemici, takže žádného jediného vynálezce neuvádíme.

Zbytek obstaral obchod. Perští a arabští obchodníci měli široký přístup ke kořením, pryskyřicím, pižmu a ambře šedé a arabský parfém se dostal na evropské dvory přes Al-Andalus na západě a s křižáky na východě. O tom, jak se ambra šedá liší od molekuly Ambroxan používané dnes, viz náš průvodce ambrou šedou a ambroxanem.

U alkoholu se zdroje rozcházejí v tom, kdy byl poprvé předestilován a kdo to udělal. Můžeme říct jen to, že destilovaný líh se v Evropě používal k lékařským účelům dávno předtím, než se použil v parfému.

Středověká a renesanční Evropa a vzestup Grasse

Dominikánská lékárna Santa Maria Novella ve Florencii vede svůj původ k roku 1221. Uherská voda, rozmarýnový líh, patří mezi první parfémy na bázi alkoholu v Evropě. Datum jejího vynálezu se ztratilo v dějinách a příběhy o ní pocházejí většinou ze 17. století, takže neuvádíme žádné datum ani královnu. Viz Wikipedie o uherské vodě.

Ve Florencii 16. století založili parfumérství vévoda Cosimo I. a Eleonora Toledská a parfémované rukavice byly na dvoře Medicejských velmi módní. Dvůr Kateřiny Medicejské pomohl udělat z parfémovaných rukavic módu i ve Francii. Starší příběh, že do Francie přinesla parfém ona, jsme nedokázali potvrdit.

Rukavice spojují tento příběh s Grasse:

• Vyčiňování kůží v Grasse sahá do 12. století a tamní řemeslníci začali rukavice parfémovat v renesanci. V 17. století král uznal cech parfumérů rukavic.
• Musées de Grasse uvádí, že v 18. století město přešlo od výroby rukavic k parfumérství poté, co daně zasáhly vyčiňování. Jean de Galimard byl v roce 1747 parfumérem v Grasse a zásoboval dvůr Ludvíka XV.
• UNESCO zapsalo v roce 2018 parfumérské dovednosti Pays de Grasse na svůj seznam dědictví. Uvádí, že oblast pěstuje a zpracovává parfumérské rostliny přinejmenším od 16. století.

Kolínská voda

Giovanni Maria (Johann Maria) Farina, který žil v letech 1685 až 1766, se narodil v Itálii a připisuje se mu první kolínská voda. Firma jeho bratra v Kolíně nad Rýnem pochází ze 17. července 1709. Dům Farina datuje svou kolínskou vodu do roku 1709, ale německý národní biografický slovník uvádí, že aqua mirabilis, z níž vznikla, pravděpodobně vyrobil už dříve jiný Ital v Kolíně, Giovanni Paolo Feminis, takže označení „vynálezce“ berte s opatrností.

Název se ujal. Značka 4711 se v Kolíně nad Rýnem vyrábí nejméně od roku 1799. V roce 1853 vytvořil Guerlain Eau de Cologne Impériale pro Napoleona III. a císařovnu Evženii. Klasické kolínské vody stojí na citrusových olejích, jako je bergamot, s neroli a levandulí nablízku.

Syntetické století: kumarin, vanilin a nitropižma

Wikipedie datuje moderní parfumérství do konce 19. století a komerční syntézy aromatických sloučenin, jako jsou vanilin a kumarin. Britannica z roku 1911 uvádí, že prvním syntetickým parfémem byla „essence of Mirbane“ (nitrobenzen), kterou kolem roku 1850 zavedl Collas. Změny, které následovaly, se snáze sledují popořadě:

• Kumarin. Poprvé byl izolován z tonkových bobů v roce 1820 a poprvé synteticky vyroben Williamem Henrym Perkinem v roce 1868.
• Vanilin. Tiemann a Haarmann zjistili jeho strukturu a způsob výroby. Wikipedie uvádí rok 1874 a Britannica z roku 1911 rok 1875, a v Holzmindenu založili první průmyslovou výrobu vanilinu.
• Nitropižma. V roce 1888 Baur objevil „umělá pižma“. Přírodní pižmo se široce používalo do konce 19. století, kdy parfuméry k syntetikám přivedly ekonomické a etické důvody, a protože získání jelenčího pižma znamená zabít ohrožené zvíře, je téměř veškeré dnes používané pižmo syntetické. O dnešních měkkých, čistých pižmech viz náš průvodce parfémy s bílým pižmem.

Dva pařížské domy přenesly tyto suroviny do vůně. Houbigant, založený v roce 1775, uvedl Fougère Royale, označovanou za první fougère, podle vlastního tvrzení v roce 1882 (Musées de Grasse uvádí 1884). Dům také v roce 1912 představil Quelques Fleurs, který označuje za první mnohokvětou kytici. Guerlain byl založen v roce 1828 a v roce 1889 vytvořil Aimé Guerlain Jicky. Wikipedie označuje Jicky za nejstarší nepřetržitě vyráběný parfém a jeden z prvních postavených na syntetických surovinách. Musées de Grasse uvádí, že Houbigant a Guerlain jako první použili syntetické produkty, přičemž Jicky oslavoval „příchod vanilinu“. Jacques Guerlain pak přidal Mitsouko v roce 1919 a Shalimar v roce 1925. Více o domu je na stránce Guerlain a kdo dnes vlastní který dům, mapuje kdo vlastní parfémové značky.

Dvacáté století: Chanel No. 5, Eau Sauvage a Angel

Gabrielle Chanel uvedla Chanel No. 5 v roce 1921. Složil ho Ernest Beaux (1881 až 1961), jehož klíčovým tahem bylo použití aldehydů jako zesilovačů vůně. Jeho cesta k němu začala pokusy s aldehydy v Quelques Fleurs od Houbigant z roku 1912. Vyprávíme to jen jako historii.

V roce 1966 se Eau Sauvage od Edmonda Roudnitska stal prvním pánským parfémem Dioru. Byl také prvním komerčně úspěšným parfémem s Hedionem, molekulou, kterou vytvořil Edouard Demole mezi lety 1957 a 1962. Angel následoval v roce 1992, často označovaný za první moderní gurmánský parfém. Náš průvodce parfémovými rodinami mapuje rodiny, do nichž tyto parfémy patří.

Éra niky a archiv

Osmothèque, popisovaný jako největší archiv vůní na světě, založil v roce 1990 ve Versailles Jean Kerléo spolu s předními parfuméry včetně Jeana-Clauda Elleny a Guye Roberta. Ellena byl v letech 2004 až 2016 interním parfumérem domu Hermès.

Kdo se počítá za první nikový dům, záleží na tom, koho se zeptáte. Luca Turin ve své knize Perfumes: The A-Z Guide píše, že L'Artisan Parfumeur, který sahá do roku 1976, byl „první nikovou firmou“. Ať už byl první kdokoli, podoba je jasná:

• První toaletní voda Diptyque, L'Eau, vyšla nejpozději v roce 1968. Viz Diptyque.
• Frederic Malle otevřel svůj dům v roce 2000 a Serge Lutens ve stejném roce uvedl vlastní značku. Viz Frederic Malle a Serge Lutens.
• Le Labo se otevřel v New Yorku v roce 2006. Viz Le Labo.
• Le Labo i Frederic Malle se v roce 2014 dohodly na prodeji velké kosmetické skupině. Celou mapu najdete v kdo vlastní parfémové značky.

O tom, co dnes odděluje niku od designérských značek, si přečtěte nikové vs. designérské parfémy. O velikosti trhu viz trh s parfémy a ceny.

Parfém v literatuře: Baudelaire a Süskind

Huysmans a Proust jsou výše. Další dvě knihy dávají parfému místo v literatuře.

Baudelairovy Les Fleurs du mal vyšly v roce 1857. Jeho sonet „Correspondances“ říká, že si parfémy, barvy a zvuky odpovídají. Ambru, pižmo, benzoin a kadidlo nazývá bohatými, „zkaženými“ vůněmi.

Román Patricka Süskinda Parfém: Příběh vraha (Das Parfum) vyšel v roce 1985. Jeho hrdina Jean-Baptiste Grenouille se narodil v Paříži v roce 1738 a odchází do Grasse, aby se naučil uchovávat vůně. Anglický překlad pořídil John E. Woods. Román je fikce.

Piesseova kniha i Howardův překlad Huysmanse jsou dostupné zdarma online a starší texty se snadno najdou podle názvu.

Vyzkoušejte dějiny v 3ml

Velkou část tohoto příběhu můžete nosit. Vezměte si 3ml odstřik k objevení vůně (kolem 60 nástřiků), 10ml odstřik k nošení po týdny (kolem 200) nebo 30ml odstřik k ponechání (kolem 600). Každý výběr níže nese dál jednu kapitolu.

Colonia od Acqua di Parma

Colonia od Acqua di Parma byla uvedena v roce 1916 a patří do tradice kolínských vod. Otevírá ji Citrus a Neroli, vedle nich Levandule a Rozmarýn, střed tvoří Růže a Verbena, poté přichází Santalové dřevo a Pižmo. Hlasující z komunity ji nejčastěji volí na léto a jaro.

Shalimar Eau de Parfum od Guerlain

Shalimar od Jacquesa Guerlaina pochází z roku 1925 a tato Eau de Parfum je uvedena s rokem uvedení 1990, takže jde o pozdější verzi originálu. Bergamot a Citron se otevírají do Jasmínu, Kosatce a Růže, pak převezmou Vanilka, Kadidlo, Kůže a Tonkové boby. Hlasující z komunity ji nejčastěji volí na zimu a podzim.

Vétiver od Guerlain

Guerlain Vétiver, uvedený v roce 1959, ukazuje dům v polovině století. Otevírá ho Bergamot a Grapefruit, srdce tvoří Vetiver a Tabák a v základu sedí Santalové dřevo a Tonkové boby.

Eau Sauvage od Dior

Eau Sauvage byl uveden v roce 1966 a jeho seznam not zahrnuje Hedione v srdci. Otevírá ho Bergamot, Citron a Bazalka, Hedione sedí vedle Jasmínu, Růže a Levandule a uzavírají ho Dubový mech a Vetiver. Hlasující z komunity ho nejčastěji volí na léto a jaro.

Angel od Mugler

Angel byl uveden v roce 1992. Otevírá ho Cukrová vata a Bergamot a základ prochází Karamelem, Čokoládou a Vanilkou k Pačuli. Hlasy komunity o jeho sillage se kloní k obrovské.

Philosykos od Diptyque

Philosykos, uvedený v roce 1996, složila Olivia Giacobetti. Vede ho Fík a Fíkový list. Srdce přidává Zelené tóny, Kokos a Mízu fíkovníku a Cedr kotví základ.

Carnal Flower od Frederic Malle

Carnal Flower, uvedený v roce 2005, složil Dominique Ropion. Otevírá ho Eukalyptus a Bergamot, srdce nesou Tuberóza, Jasmín a Ylang-Ylang a uzavírají ho Bílé pižmo a Ambra.

Féminité du Bois od Serge Lutens

Féminité du Bois se otevírá Liči a Malinou, prochází Černou růží, Cedrem a Lilií a usazuje se na Bourbonské vanilce, Ambře a Vetiveru. Hlasy komunity o jeho výdrži se kloní k dlouhé.

Epic Man od Amouage

Epic Man, uvedený v roce 2009, se otevírá Růžovým pepřem, Olibanem a Šafránem. Myrha, jedna ze dvou surovin v Theofrastově příkladu míchání, sedí v srdci a uzavírají ho Kadidlo, Kůže a Cedr.

Molecule 02 od Escentric Molecules

Molecule 02 stojí na jediné surovině, Ambroxanu, čímž je koncem příběhu, který tento průvodce vypráví: laboratorní molekula, které je dáno celé jeviště.

Celkový přehled: Jak najít svou podpisovou vůni ve třech krocích.